Ze znění ustanovení § 51 odst. 1 věty druhé a třetí zák. práce vyplývá, že jde o relativně kogentní (jednostranně dispozitivní) právní normu, od které se lze (dispozitivně) odchýlit pouze jedním směrem. Zde použitý výraz „nejméně“ znamená, že zákon kogentně stanoví nejnižší rozsah (délku) výpovědní doby (2 měsíce) s tím, že dispozitivně lze (za předpokladu, že bude stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance) tuto výpovědní dobu (pouze) prodloužit, nikoliv zkrátit. K této možnosti se dotčené ustanovení vyjadřuje tak, že „výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná“. Žádné další náležitosti této smlouvy (dohody), ani případná omezení, pokud jde o okamžik, kdy lze dohodu uzavřít, zákon nestanoví. Z hlediska určitosti takové dohody je ovšem nezbytné, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývalo, kdy (který den) má pracovní poměr účastníků dohody (uplynutím výpovědní doby) skončit, tak aby bylo zřejmé, od kdy počne plynout lhůta uvedená v ustanovení § 72 zák. práce k případnému podání žaloby o neplatnost rozvázání pracovního poměru, k němuž se upíná tato smluvně prodloužená výpovědní doba.

Není důvod sankcionovat neplatností písemnou dohodu o prodloužení výpovědní doby jen proto, že byla uzavřena až poté, co výpovědní doba již počala běžet. Vzhledem k charakteru výpovědní doby je však patrné, že k takové smluvní změně délky (prodloužení) výpovědní doby, která je činěna v jejím průběhu, může dojít jedině předtím, než tato výpovědní doba, o niž bylo skončení pracovního poměru odloženo, uplyne. Uplynutím původní (zákonem stanovené) výpovědní doby totiž pracovní poměr skončí (práva a povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance z něj vyplývající již definitivně zaniknou), a dále již nelze ohledně doby jeho skončení nic měnit.

Uzavřou-li zaměstnavatel a zaměstnanec po 31.12.2013 dohodu o prodloužení výpovědní doby podle ustanovení § 51 odst. 1 zák. práce  v průběhu výpovědní doby, musí z obsahu dohody jednoznačně vyplývat, kdy (který den) má pracovní poměr účastníků dohody (uplynutím výpovědní doby) skončit. Výpovědní doba musí být současně sjednána tak, aby její délka (po jejím prodloužení) byla přiměřená okolnostem konkrétního případu, jinak jde o (relativně) neplatné právní jednání ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o.z.

Rozsudek v plném znění je dostupný zde