Přijetí jiného zaměstnance na práci vykonávanou zaměstnancem, kterému byla dána výpověď pro nadbytečnost, je zpravidla důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu. V takovém případě totiž nelze hovořit o tom, že by se zaměstnanec, který na základě pracovní smlouvy vykonává, stal v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně nadbytečným a že by tedy opravdovým důvodem rozvázání pracovního poměru byly okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písm. c) zák. práce. Rozhodnutí zaměstnavatele by mělo reflektovat skutečnost, že zaměstnavatel nebude mít možnost plnit povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, kterou je zaměstnanec jinak schopen a ochoten vykonávat, vzhledem k tomu, že zaměstnanec se pro něj stává od účinnosti organizačních změn nadbytečným. Okolnost, že charakteristika případné nově vzniklé pozice stejného účelu, je odlišná, není z tohoto pohledu významná; § 52 písm. c) zák. práce, je třeba posuzovat v jeho úplnosti a logické návaznosti na důvody skončení pracovního poměru.

Rozsudek v plném znění je dostupný zde