Stres vyvolaný dlouhodobým negativním působením zaměstnavatele či nadřízeného zaměstnance (typicky jednání, které je arogantní, přezíravé, hrubé až vulgární) vůči zaměstnanci, jemuž byl zaměstnanec od počátku pracovního poměru vystaven, nelze považovat za pracovní úraz ve smyslu zákoníku práce, neboť žádná z těchto skutečností (jednotlivě i jako celek) nemá charakter úrazového děje, který by byl svou povahou krátkodobý, náhlý a násilný, a proto zde nejsou splněny předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem podle ustanovení § 366 odst. 1 zák. práce.

Oproti tomu lze toto negativní jednání kvalifikovat jako úmyslné jednání proti dobrým mravům, neboť korektivem dobrých mravů je možné poměřovat též jednání zaměstnavatele při výkonu jeho práva organizovat, řídit a kontrolovat práci svých zaměstnanců a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny, které zaměstnavatel vykonává buď sám, svými orgány, nebo prostřednictvím svých vedoucích zaměstnanců, popřípadě fyzické osoby, která není ve vztahu k zaměstnavateli v pracovním poměru, ale jedná jménem zaměstnavatele jako jeho zástupce na základě dohody o plné moci. Soulad s dobrými mravy se neposuzuje jen na základě samotného jednání zaměstnavatele, vedoucího zaměstnance nebo třetí osoby jednající jménem zaměstnavatele, ale též s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k tomuto jednání došlo (k době, místu, povaze a důležitosti řešeného pracovního úkolu nebo jiné záležitosti, jakož i k postavení a chování zaměstnanců, kterých se týká).

Rozsudek v plném znění je dostupný zde