Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1922/2018 - Vymezení druhu práce, konkurenční doložka, přiměřenost smluvní pokuty

Vymezení druhu práce není možné pojímat tak široce, aby bylo možné přidělovat práci jakéhokoli druhu. Byl-li by v pracovní smlouvě takto vymezen tento druh práce, tzn. že by bylo možné přidělovat jakoukoliv práci, jednalo by se o neplatnou pracovní smlouvu.

Výše smluvní pokuty z konkurenční doložky musí být přiměřená svému nejen účelu, ale také i k výši peněžitého vyrovnání, které poskytuje (bývalý) zaměstnavatel (bývalému) zaměstnanci. Smluvní pokuta pramenící z konkurenční doložky nesmí svou výší porušovat dobré mravy. Pokud je konkurenční doložka porušena pouze v zanedbatelném rozsahu, vysoká až likvidující pokuta je nepřípustná (např. smluvní pokuta ve výši ročního platu).

Samotné nedodržení smluvní povinnosti, která vyplývá z konkurenční doložky, lze usuzovat jestliže zaměstnanec ve sjednané době po skončení pracovního poměru u zaměstnavatele vykonává nepřípustnou výdělečnou činnost ve smyslu výše podaného výkladu; okolnost, zda zaměstnanec informace a poznatky nabyté v souvislosti s výkonem zaměstnání u (bývalého) zaměstnavatele skutečně použije (zneužije) ve prospěch nového zaměstnavatele, případně ve prospěch vlastního podnikání, není v tomto směru podstatná.

Rozsudek v plném znění je dostupný zde